Vtipná kritika

Na Mariánskom námestí v Žiline teďkom voní pouze punč, medovina – domovina. Všichni tady již týden nasávají leda čmeláci. Míňaj peníze, ale nik nekoupí dětem kanárka na burze ptáku v Domě techniky… foto autor

Ajhľa, studňa lásky – ani tá by na námestí nepojala to kvantum alkoholu, čo zostalo ráno na stolíkoch nedopité po tejto „kultúrnej“ akcii. Ak bys to do nej nalial – vytopil bys si ju. foto autor

/FEJTÓN/
Hele, nemám to tady já ale ve měste takové lehké s těma primatorama zde. Přičémž si v životě pouze vymejšlim a vôbec nemluvím pravdu. Dovopravdy to nechápu. Každej člověk v Žilině by chtěl bejt kromě toho ješte i pouze GÉNIUS LOCI – duch města – vodkgy old spisovatel Ján Lenčo použil někde u Zboru Žilincú tudlenc tu votrepanou frázi. Mnozí jsme ale jenom GÉNIOVÉ MOCI. A co taklenc bejt člověkem již konečně, lidé?

Devadesát procent z kandidátu na primátora Žiliny znám voSOBně, a to nejsem sob – co dělá bú, tedy sob karibú. Jsou mými přáteli, hele. Proto mám také takovýho dobrýho fleka v životě tady. Co již? Aj toho dosavadniho – Igora Chomu – toho znám nejlépe a nejdéle – 50 let. Znali jsme sa již ve školce jako děti. Pak ale takovej fousatej ze župy najednou začal poněkud žárlit vobkolesíc se duchovníma sedlákama a duchovníma žebrákama… Víte jak to chodívá. Jedna strana – pronárodní – vytisla po volbách jnou pronárodní stranu, a tak je zřejmé, že jako národ stojíme pouze za – nechci tagy ˇíci – za co. Když mně tehdy kdysi před volbama brali do Směru jako tiskovýho mluvčí, ptal se mňe Igor jestli mám nějaké „básnický střevo“. /Po15-ti leté praxi novináře i v televizi a PhDr žurnalistiky./ Zřejmně jsi vzpomněl, jak sem napsal kdysi jako předseda samosprávy na všechny nástěnky v paneláku ve vchodech tu mou oslavní báseň na revoluci v 89-devátém. Igor tady totiž kdysi bydlel a povšim si toho jistě… Byla to vod nej ironie po letech již a když jsem to pak vyprávěl doma ženské – že se na to u toho konkursu nepřímo zeptal – velice se mi smála. Také totiž zuřila na mňe, že jsem vyzváňel klíčema kdysi dávno před dekádou let v listopadu… Již jsem si koupil pouzdro. Jo, a ten velikej Západ se na nás – utiskovány revoltiaky socializmu – prosto – nechci tady votevřeně říci – co. Proměnil nás na Výchdně zmýšlejíci a z bejvalejch straníku s převracenejma kabátama – tabakama teďkom ze Západu naslouchajíci. Proto až žije Východ. Jó a tá báseň tehdy začínala taklenc nějak:

„Nadišla doba dnes maličkej krajiny, keď ústa človeka rozprávať začali. Menia sa tváre a menia sa dejiny, trasú sa iba tí, ktorí vždy kecali. Nedal sa národ môj, nedal sa oklamať a práva človeka nenechal v kaluži, nebude naveky po tichu nadávať – každému patrí len to, čo si zaslúži. Po rokoch stratových muselo to prestať – kecať a nemakať – vyžívať sa v heslách. Tváriť sa ľudovo, nevinných vždy trestať – vyžierať národ len a lenivieť v kreslách.

/Pokračováni a konec té mé básně raději ani nechtějte slyšet./ Ten plakát ještě za skříni, aby ho ženská neviděla, mám a zavěsím ho tady někdy pak později nenápadně. Co chci říct? Jeden z obléhajícich přimátorú – Pišta Comorek – zřídil ve měste řadu budkoknihoven po parcích a relaxačních místech. A dosavadní – Ikor – musel nějak přeci zakontrovat – na a aby to nebylo takové nápadní – nejlépe s budkama, a tak zřídil na městskostarých slávnostech old town v budce nalévaní kořalky zdarma. Prima primátorskej punč. Zatarasené náměstí těma budkama jako na návsi krpatýho maloměsta, třeba Krpelany, od J. Jesenskýho nebo vod koho, a všude se lila, voňela do nosú tá vánoční mědovina. Zejména stánek U tlustýho jelena byl vobsazen. Všichni jenom žrát a pak ještě tu kořalku. No, jó, co si tady budem namlouvati, hele? Rej upíru a kokrhelú. Já jel kolem taklenc o večeru utahanej z práce a povšiml jsem si, jak ječí ženská pisklavejm hlasem a von ji na to vodpovída hrubejm hlasem medvěda:

– Vlado, už nepi…

– Ale veď pohárik je malý, mamička…

A pak se mu najednou štiklo. Po púlhodince ho táhla, podepírala ztezkou po Auparku na autobus ke bulváru vysmátyho po sínusoide, jelikož ledva jel, kráčel. Voteplilo se. Treba se uvolnit, ulevit si koncem roku. No a také jsem si povšim, že všichni takoví rudí nosy a vopírali se o improvizované stolky tady kolem těch budek s nalitéjma pohárkama, že jo. Jakoby tady dostali punču do nosú, aneb, jakoby právě byla o vánocích nějaká světová klauniáda, akce Rudej nos – Red nose pro děti z nemocníc a domovú nebo něco. No jó, hele. Nasávaj jako čmeláci. Vono, také jsem si v živote povšim, že v jistou dobu, po jistém pohárku má každý ve krčmě kolem stolu naléhavou potřebu platiti pouze sám všem těm vostatním… Víte? Nevím pro

Na Mariánskom námestí v Žiline teďkom voní pouze punč. foto autor

Na Mariánskom námestí v Žiline teďkom voní pouze punč. foto autor

č. Město vožilo. Všude slyšíš pouze: „Ehehehehehehe, uľej ešte jeden… “ A tady se múže vyzbírati také na děti z dětskej domovú velice slušna zbírka peněz, taklenc – vstupní libovolné. Pouze na tomdlenctom vožralým princípu, kterej primátoři poradil nějakej vožrala. Chápete? To tedy dobře někdo poradil Ikorovi tudlenc tu vánoční akcii s punčem. No, jó, hele, Franto 🙂 Z lidskýho hlediska jenom 🙂 Medu bylo letos dosti na Slověnsku – jako málokdy, jako ve Tisícroční včele,  a tedy zbylo něco také i na tu pověstní medovinu, vždyď vono sa to hodí, copak si tady budem namlouvati, že jo.

N tú smúlu – po ránu jsem uháněl opět křížem přes to náměstí do práce – k neuvěření. Plný stolky nedopitýho alkoholu – a těch pohárku všude kolem – jeden vedle druhýho, každej jenom vobjednával jak vul na rohy, už ani nik nevlázel pejt. Zatraceně. A pak, že lidi nemaj peníze… Maj, to jenom žádnej nekoupi vode mně pro své děti kanárka na burze ptáku. Zatraceně. Po tendles té „kultúrni“ akci – tak tohle nebylo po ránu s rozbřeskem ani na Portě trampskýho festivalu za mého mládí. Plný stoly umelejch pohárku jak na stadiónu a každej druhej plnej anebo poloprázdnej… Kdyby sis dal tu práci a slil to do sudú, vožral bys i stádo volu, bejvalejch volu a nebo také bejvolú. Vytopil bys i tú studnu lásky, co tam je na tým náměstí, k sakru. 

Váš Lojza, tedy jako. Z tiskovýho mluvčí nyní pouze teď jenom již jako lidový vyprávěč 🙂 Tedy, tady je to mé básnický střevo a má žurnalistika 🙂 to jsem chtěl říct, no jo, hele, Franto.